Vychováváme děti v současném světě, ale ony budou kompetence, které nabydou, využívat nejdříve za dvacet let a to ve světě, který je vlastně stěží předvídatelný.
A tady bych viděl příležitost pro Českou republiku, současný vývoj nám dává možnost předjímat budoucí vývoj s vysokou mírou pravděpodobnosti. Dobrovolně volíme člověka, který se v čele svého hnutí ani nesnaží tvářit, že se chce o moc dělit. Opovrhuje parlamentními stranami a těší se, až bude mít většinu, aby mohl vládnout sám. Musíme se ho snažit chápat, jako podnikatel se s nikým dohadovat moc nemusel, svá rozhodnutí mohl dělat v klidu sám. Dokonce si dovedu představit, jak ho rozčiluje nutnost vést dialog a hledat kompromisní řešení. Pro člověka, který ve svých firmách vládne pevnou rukou, to musí být čistá muka. Každopádně jsem přemýšlel, jestli svého syna nepřipravuji na špatnou dobu, snažím-li se v něm budit samostatné uvažování. Podporovat jako kreativitu a kritičnost. Říkám si, že bych měl svůj osobní výchovný systém možná přehodnotit a začít ho připravovat na dobu, kdy kritičnost ve státě vlády jednoho člověka nebude vítaná, kdy hledání pravdy bude perzekuováno a alternativní názor bude na obtíž. Pro mě to bude nepříjemné, asi už se nezměním a zůstanu stejný, ale říkám si, že bych mohl změnou své výchovy udělat příjemnější život aspoň svému dítěti. Třeba se po přečtení mého blogu rozhodne zareagovat i minstr školství a připraví opravdovou reformu, která připraví poslušnější děti.